Reportáž z členské exkurze Irsko 2022 – 2. část
Nepřehlédnutelné keříky s jasně žlutými pětičetnými květy se jmenují mochnovec křovitý. Nacházím hned dva druhy třezalek: kromě naší tečkované tu roste i úhledná třezalka pěkná Hypericum pulchrum). Nechybí kopretiny a zvonky okrouhlolisté (Campanula rotundifolia). Dále se zde skutečně, jak říkala Katarína, najdou i rostliny kyselomilné, jako vřes, hasivka orličí a vřesovec popelavý (Erica cinerea), přežívající na vápenci v ploškách spraše.
Na vážky ale číhám marně. Létají tu vlaštovky, a v okolí se ozývá krkavec. Přesouvám se k pobřeží za ostatními, přes kopec z písku porostlý travou. Zkouším letovky rybáků, kteří se od moře vracejí s kořistí ‒ prima, na obou fotkách je rybák rajský. Jinak tu žijí lindušky luční. Pod písečným vrchem je ohromná pláž, po které se mezitím rozptýlili kolegové. Blankytnou oblohu nad námi neustále křižují rybáci, jejich určování „v reálném čase“ za letu mi ale přijde těžké, potřeboval bych více praxe. Létají tu asi všechny čtyři zdejší druhy.
Krytí fenky IS bez PP - Dambořice, Hodonín - Sbazar.cz
Irsko - European Union
Davis Cup je věčný | FORTUNA GAME a.s.
Trička: nejnovější trendy - About You
Dolmen stojí na pláni z šedobílého karbonského vápence, vyhlazeného ledovcem, následná vodní eroze v něm vyhloubila hluboké paralelní rýhy, takže povrch připomíná obří deskovou dlažbu. V rýhách i mimo ně se mimořádně daří rostlinám. Už na první pohled mnoho květů, například svízel syřišťový a mateřídouška bělokvětá (Thymus drucei). V jediné puklině tu rostou pospolu hned tři zástupci kapradin rodu Asplenium: sleziník červený, sleziník routička a jelení jazyk celolistý.
Mezi nejnápadnější opět patří orchideje, na začátku jsem našel jeden rudohlávek, další už patří stejně jako včera k druhu pětiprstka žežulník. Dále tu kvete například mateřídouška bělokvětá, svízel syřišťový, kakost krvavý, černohlávek obecný. Opět se potkávám s nizoučkou růží bedrníkolistou (Rosa spinosissima), místy ještě s velkými bílými květy. Dosti vysoká, bělavě kvetoucí „šalvěj“ je ožanka lesní (Teucrium scorodonia).
Místní se přesto koupou, pravda, někteří v neoprenech. Vracím se k autobusu, dle hlasů tu někde jsou vrabci, konipas bílý anglický na obrubníku, opět kavky, na sloupku plotu hezky vybarvený samec konopky obecné. Mohérské útesy jsou turistická atrakce prvního řádu, a vlastně jediné místo, kde se v Irsku setkáváme s turismem v „průmyslovém“ měřítku. Parkoviště pro autokary, návštěvnické centrum a obchody zapuštěné do svahu. Návštěvu místa bylo mimochodem třeba rezervovat dopředu. Jsme tu dřív, ale pouštějí nás dovnitř, protože nad útesy zrovna není mlha. Cestu nahoru stráží havrani polní a jeden racek stříbřitý.
Kdybychom nebyli nikde jinde, své druhy bychom si tu našli, ale ve srovnání s předchozími navštívenými místy jsou ptáci strašně daleko. Nejvyšším bodem útesů je vyhlídka u opravené O’Brienovy věže (kterou jsme překřtili na Hobitín). Je samozřejmě plná lidí. Jeden havran něco ukořistil a dva racci stříbřití ho počínají pronásledovat. Tyhle jejich soustředěné nálety už znám. Z travnatého srázu pod vyhlídkou opakovaně startuje ke zpěvu linduška luční. Dál severně je před hlavní útes předsunutá skupina nižších kamenných věží, rozeznávám na nich 27 kormoránů chocholatých, společně s rackem mořským a 15 alkami malými. Pak sledujeme ruch přímo pod vyhlídkou: tři druhy alkovitých neustále létají sem a tam, brzy se dají rozlišit.
Trajekt do Irska | Cestujte se Stena Line